O nás

Po psovi jsem toužila od mala. Snažila jsem se různými způsoby přesvědčit maminku, ta však byla neoblomná. Když jsem se vdala, bylo téma pes také jedním, o kterém jsem s manželem Petrem mluvila. A dohoda zněla: až nám doroste nejmladší dítě do věku, kdy nebude chodit psovi do misky, „podlehneme“ přání dětí a pořídíme SI psa. Se splněním svého snu jsem tedy, tentokrát dobrovolně, čekala ještě dalších třináct let. Byly to roky hektické, takže utekly jako voda. A když na jejich konci už všechny děti chodily a byly bez plen, začali jsme se poohlížet po štěňátku. Plemeno, tedy drsnosrstý jezevčík, bylo jasné už z dob začátku našeho manželství. Knížku od Lenky Fairaislové jsem tenkrát znala i pozpátku. Krátce před vánocemi 1995 dovolila psa i alergoložka našeho nejmladšího a já jsem začala shánět štěně. Samozřejmě se mluvilo i o jménu a v Lenčině knížce jsme objevili jméno Trap. Pár dní před Štědrým dnem jsme se byli podívat na štěňátka u paní ing. Kerlické v chovatelské stanici Z Veverčí. Přivítat nás přišla maminka Henny z Točenských strání a jejích šest dětí. Proti našim pěti byly v přesile. Přišli jsme si vybrat kluka, ale manžel při pohledu na tu nádhernou bandu projevil přání, že bychom si mohli vzít holčičku. Bylo mi to jasné. U nás doma je vlastně nuda a tak by taková štěňátka mohla přinést vítané zpestření. A když bude manžel v práci, budu na to všechno sama. Ani náhodou!

Vybrat jsme dostali ze dvou pejsků. Jeden se jmenoval Trik a ten druhý – TRAP! Byli si k nerozeznání podobní a tak výběr byl jednoduchý. Trap byl úžasný, měl sice spoustu nectností, ale byl to můj první pes. A protože miluji blbé nápady svého muže, přivezli jsme po roce a půl od pana Tomáše Říhy Trapovi malou psí slečnu Karry. No a to byl začátek našeho chovu. První vrh se narodil začátkem roku 1999. Když však bylo štěňátkům pět týdnů, ukojil si jakýsi střelec na Trapovi svou loveckou vášeň. Doma jsme si po něm nechali jeho dceru Alfu, i když jsem věděli, že nepůjde do chovu. Chyběl jí jeden dolní řezák. A protože rodina usoudila, že smečka musí mít vůdce, zamluvili jsme si v chovatelské stanici z Písků u pana Vladimíra Prokopa pejska po jeho klubové vítězce Trixi Staccato Bohemia. Měla být kryta polským šampionem Alter Ego Sfora Zadory. Aby toho smutného nebylo málo, pár týdnů po naší domluvě, dříve, než s Trixi stačil do Polska zajet, Vláďa náhle zemřel. Trixi si ale vzal jeho syn a plán svého tatínka uskutečnil. V září jsem k manželovým narozeninám přivezla domů Haggise z Písků. V roce získal na Slovensku titul norník, časem i šampion ČR a SR a i titul nejvyšší – Interšampion. Každý jeho úspěch jsem v duchu brala tak trochu jako hold jeho zemřelému chovateli.

V roce 2001 jsem si z Polska od manželů Andersohnových z chovatelské stanice Hycon přivezla Upwawet. Na pár let byla naše smečka úplná.

V roce 2008 jsme koupili smečce chalupu u Benátek nad Jizerou, dva km od Haggiho rodiště. Okolní lesy spravuje jeho chovatel ing. Prokop a tak nejen máme kde cvičit, ale především nehrozí, že o někoho z našich kamarádů násilím přijdeme.